V mém životě se stalo spousta věcí, na které bych nejraději zapomněl. Stalo se dost věcí, které se děly i v ostatních rodinách. Říkali, že jsem výjimečný a že jednou něco dokážu. Věřil jsem tomu i já sám, jenže moje rodina byla obyčejná. Byla jako všechny ostatní a tak jsem ztrácel naději na lepší život, než jaký vedli oni.

Nepomyslel jsem na to, že bych se stal vrahem.

Nezabíjel jsem lidi ani zvířata.

Ubližoval jsem ženám.

Byl jsem vrahem srdcí, vrahem nadějí, vrahem štěstí, vrahem víry i lásky a možná tak trochu i sebevrah.

První příběh – Vrah srdcí

Jmenovala se Eleonora. Byla nádherná a z bohaté rodiny. Nikdo nechápal, proč se zahazovala zrovna se mnou. Ale já ano – milovala mě. Otázkou však zůstává – miloval jsem já ji? Jistě že jsem ji miloval, měli jsme se brát. Vše bylo perfektní, až do oného dne, kdy jsem se vzbudil a něco si uvědomil. Chci už po celý život zůstávat se stejnou ženou? Není to zbytečné mrhání času? Mohl jsem si ještě užívat, bylo mi čtyřiadvacet a můj život šel ke dnu. Nemusel tam jít, ovšem kdybych si nevzal Eleonoru.

Jaké bylo řešení? – Utekl jsem. Neřekl jsem ji důvod, nerozloučil jsem se. Měl jsem strach, že by to nepochopila a uvěznila mě ve svém životě navždy.

A tak jsem šel dál, dokud jsem nepoznal Eriku.

Druhý příběh – Vrah nadějí

Tahle žena byla něčím výjimečná. Dokázala na tváři vykouzlit úsměv každému. Byla snad ještě krásnější, než moje předchozí snoubenka Eleonora. Erika se do vdávání nehnala, ale stále mluvila o tom, jak moc by si přála děti. Já byl však opatrný. Víte, co by znamenalo mít dítě? Konec všeho, konec života, konec užívání si. Nemohl jsem dopustit, aby mi Erika zničila život. Znovu jsem si nedokázal představit, že bych strávil zbytek života s jedinou ženou a třeba třemi dětmi.

„Drahá Eriko, nikdy nenajdeš muže, který by tě skutečně miloval už navždy. Děti jsou jen zmatkem v životě, děti ti zničí vše, co sis’ vybudovala“ řekl jsem a tím jsem jí prý zničil veškeré naděje o lepším životě.

Jaké bylo řešení? – Utekl jsem. Nemohl jsem se dívat na to, jak mi ničí život.

Šel jsem dál po světě – odjel jsem do Číny a tam jsem poznal Chu.

Třetí příběh – Vrah štěstí

Už jsem nedoufal, že bych se mohl znovu zamilovat, ale Chu byla jiná, než ty dvě předchozí dívky. Nechtěla děti, ani svatbu. Stále jsem hledal ten háček, hledal jsem, kde je co špatně. Možná právě to byla má chyba. Její otec mě neměl nikdy moc v lásce, chtěl totiž, aby si vzala Wonga, syna císaře. Ano, Chu byla nejžádanější dívkou snad v celé Číně. Už ani já sám nechápu, co na mě tyhle nádherné a bohaté dívky viděli. Chu neměla žádnou vadu a to bylo ono.

„Lásko, jsi pro mě příliš dobrá, nezasloužím si tě. Provdej se za Wonga a buď šťastna“ řekl jsem jí. Zničil jsem jí prý štěstí, které se mnou měla.

Jaké bylo řešení? – Utekl jsem.

Jel jsem znovu do Anglie, kde jsem v jedné kavárně potkal chudou Jennys.

Čtvrtý příběh - Vrah víry a lásky

Doufal jsem, že když si najdu někoho, koho jsem doposud neměl, vše se změní. Moje dívky byly krásné a bohaté. Jennys byla sice krásná, ala chudá. Nikdy jsem nepotkal nikoho skromnějšího, než byla ona. Žili jsme nějakou dobu v malém bytu na Manhattanu. U ní jsem nemusel hledat chyby. Žádné neměla a nevadilo mi to, protože já byl ten lepší. Nebyla dokonalá, já byl dokonalý pro ni. Nikdy jsem si nemusel nic dokazovat, alespoň jsem si to myslel. Najednou jsem ale zjistil, že ta chudá dívka, moje milovaná Jennys je věřící. Věřila v Boha, milovala ho. Proč jsem si toho nevšiml dřív? Nevnímal jsem ji, věděl jsem pouze to, že s ní žiji.

„Jennys, vím jak je těžké pro dívku, jako jsi ty, najít opravdového muže. Vím, že bys’ nejraději zůstala jen se svým Bohem, ale věř, milá Jennys, že ten tě nespasí. Zůstanu s tebou“ řekl jsem a ona mi oznámila, že jsem vrahem její víry. Už dále nedokázala věřit v to, v co věřila a já pochopil, že to nebyl Bůh, čemu tolik věřila. Její vírou byla láska. Neřekl jsem jí, že ji miluji a ona věděla, že s ní jsem ze soucitu.

Jaké bylo řešení? – Vzal jsem si ji.

Pátý příběh – Tak trochu sebevrah

S Jennys jsem byl opravdu šťastný. Ne, dělám si legraci. Byl jsem snad někdy s nějakou ženou šťastný? Lze být se ženou šťastný? Zůstal jsem s ní, protože jsem ji miloval, i když jsem to nikdy nevyslovil. Jenže jednoho dne se vše změnilo a já pochopil celý svůj život.

Jennys byla lesba. Opustila mě kvůli ženě, kvůli nějaké Amandě.

Jennys pomstila všechny ženy, kterým jsem ublížil. Zabila mé srdce, vzala mi naději, ukradla mi štěstí a přestal jsem věřit v lásku.

Jaké bylo řešení? – Sebevražda.

A tak můj život, dámy a pánové, skončil. Ještě než jsem stiskl spoušť, uvědomil jsem si několik zásadních chyb a důležitých věcí. Zemřel jsem ve svých devětadvaceti letech. Byl jsem dobrý herec, protože všechny ty ženy ve mě viděli to, co hledali. Jenže já to v nich zabil.

A tak jsem se stal děvkařem, bláznem, zároveň vrahem i sebevrahem…

Příjemné jarní počasí s neodolatelnými deštíky skončilo a na scénu přichází, námi tak uznávané a obdivované, léto. Pro někoho je léto nudné roční období s nadbytečným množstvím sluníčka, avšak drtivá většina léto miluje. A proč zrovna léto?